Ve většině zoologických zahrad milujeme my i naše děti roztomilé společenské šelmičky surikaty. Jsou to rozkošná zvířátka, která působí velmi přátelsky. Nenechte se však mýlit. Surikaty jsou drsná zvířátka.

Jedná se o promykovitou šelmu, která obývá skalnaté a písčité oblasti jihozápadní Afriky. Váží 600 – 975 g, měří 25-35 cm. Na obličeji a spodu malých tělíček jsou hnědé, svrchu stříbrnohnědé, na hřbetě mají osm pruhů, tmavé oči podél očí. Surikaty mají štíhlý dlouhý ocas. Potrava surikat se skládá z hmyzu, pavouků, štírů (surikaty jsou vůči jedu imunní), z menších obratlovců (plazi, malí savci, ptáci). Nají se ovšem také z kořenů nebo cibulek rostlin.

Rodí se 2-5 mláďata. Březí trvá 11 týdnů. Mláďata se rodí slepá. Začínají vidět po 10-14 dnech. První čtyři týdny jsou mláďata kojená, přičemž nemusí být kojena nutně vlastní matkou. Samice brzy zabřezne, takže o dřívější mláďata se starají ostatní členové kolonie.  Když mládě vyleze poprvé z nory, zúčastní se se svého prvního lovu.
 

Velmi drsné komunity

Surikaty vytváří kolonie o zhruba třiceti členech. Žijí v podzemní soustavě nor. Kolonii vévodí dominantní pár, který jediný se rozmnožuje.  Když náhodou zabředne jiná samička, záleží na dominanční dvojici, zda a kolik mláďat přežije. Dominantní samice ovšem obvykle zabije jinou březí samici, aby zajistila jistoty vlastním mláďatům. Opuštěná vyhnaná samice nemá moc šancí na přežití. Mláďata se mohou stát obětmi surikat z jiné skupiny, případě se mohou stát obětí dravce. Když se samička rozhodne opustit mláďata a odsoudit je k jisté smrti, smí se vrátit k původní kolonii. Někdy se spojí s osamělými samci a založí novou vlastní kolonii.
Lov probíhá tak, že někteří jedinci shání potravu, někteří hlídkují a chrání kolonii před predátory. Případné nebezpeční hlásí formou zvuků. Každý druh zvuku ohlašuje jiný druh nebezpečí a rizika.